Chceš být SB? ZDE
Přihláška do SONOC ZDE
Chceš animaci? ZDE
Chceš klikací ikonku? ZDE
Volné klikačky ZDE
Poradna ZDE
Reklamy ZDE
Free dessy ZDE
Klub na ochranu zvířat ZDE

Ruské modré kočky se rády mazlí

11. ledna 2009 v 11:31 | terýsek |  ZVÍŘATA
Ruská modrá kočka údajně patří k nejstarším krátkosrstým plemenům. Její kožešina kdysi zdobila rukávníky i límce kožichů. Ovšem kočka coby společnice žila také v palácích, oblíbil si ji například car Mikoláš I.

Z Archangelsku do Londýna

Před sto padesáti lety přivezli tyto kočky do Anglie obchodníci. Zvířata pocházela z okolí přístavního města Archangelsku, a tak se jim zprvu říkalo kočky archangelské. Označovaly se ovšem také jako kočky španělské či maltézské. Za druhé světové války toto plemeno málem vymizelo. O jeho znovuoživení se postarali skandinávští chovatelé, především Švédové.
Mezinárodní standard popisuje ruskou modrou kočku takto:
  • Hlava je vytvarována do krátkého klínu, nesmí být příliš dlouhá. Lebka je dlouhá a plochá, z profilu tvoří čelo s nosem ve výšce obočí konvexní úhel. Nos a čelo jsou rovné. Velké a dosti zašpičatělé uši jsou široké v nasazení a k lebce jsou postaveny kolmo. Jejich kůže je tenká a průsvitná, vnitřní strana je velmi málo osrstěná. Velké oči ve tvaru mandle jsou posazené daleko od sebe a jsou živé zelené barvy.
  • Na dlouhý a rovný krk navazuje protáhlé tělo. Kostra je středně mohutná, zvíře působí graciézním dojmem. Štíhlé a jemné nohy jsou zakončené oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, vybíhající do špičky.
  • Pro toto plemeno je příznačná krátká, hustá a velmi jemná srst. Podsada je natolik hustá, že "odstává" od těla a vytváří dojem plyše. Texturou i vzhledem se srst rusky značně odlišuje od srsti ostatních plemen. Barva je modrošedá, jednotná a čistá, se zřetelným stříbřitým třpytem.
Modré zbarvení a hustá srst vysvětluje, proč se ruské modré kočky těší zájmu chovatelů i laické veřejnosti. Přitom v modré barvě se chovají také kočky kartouzské a korati a modrá barva je uznávána u většiny ušlechtilých koček − perských, exotických, britských, evropských, orientálních, ale i u manxů a rexů.
Sice méně často, ale také se plná modrá vyskytuje rovněž u mainských, sibiřských či tureckých angor. V různých intenzitách odznaků vykazují modrou i siamky, birmy, ragdolové či kočky barmské.

Rusky v Čechách

Chov ruských modrých koček v České republice má svou pečlivě zmapovanou historii. Počátky chovu u nás směřují k roku 1975 a jsou svázány s chovatelskou stanicí Rosa Glauca Jany Knýové z Prahy, v níž přišlo na svět na dvě stě koťat tohoto elegantního štíhlého plemene. Krásná koťata odchovávají také stanice Blue Orchid, Mogadiscio, Happy Eyes, Lakmé, Phoebe a další.
Ruské kočky jsou něžné a citlivé, vyžadují hodně pozornosti, chtějí být chváleny, proto si vynucují každodenní hlazení. Mohou být hravé i do vysokého věku. Jsou velmi klidné, mají rády kompletní péči a komfort, dovedou celé hodiny proležet na pohodlném místě.
Nesnášejí hluk a shon, necítí se dobře v hlučných rodinách s dovádivými dětmi. S kočkami jiných plemen i se psy vycházejí většinou dobře, jsou inteligentní a u pohodového majitele vytvářejí atmosféru harmonického domova.
Pro Receptář 12/2007 Zdeněk Gorgoň, foto autor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miltou miltou | 11. ledna 2009 v 18:55 | Reagovat

Představ si, že takovouhle kočku měla moje babička. Jmenovala se Bára a byla to kočičí dáma. Babička ji kdesi našla a šlo jí těžko zbavit zlozvyků. Kupř. když chtěla na záchod,tak  i když byla venku, zásadně chodila na píseček doma. Také se jí moc líbilo spát se mnou na polštáři. Já se sice bála, že jí zalehnu, ale ona mi důvěřovala a byla v úplné pohodě. Také si ráda hrála s palcem u nohy koukajícím z pod peřiny . byla s ní velká legrace. Jenže jednoho dne se tato kočičí pohodářka ztratila. Bylo mi to moc líto, ale takový je život.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama